2. část

z: chaty Gonella (3071 m)
pod: Dome du Gouter (4149 m)
čas: 3,45 - 19,45
převýšení: 1078 m
fotogalerie pro tento den
mapa 799x522 162 kB

Pozn.: Pohled na ledovec Dome z chaty Gonella. Až nahoru do sedla se potřebujeme dostat. Vpravo dole jsou vidět stříšky čerstvě zasněžených záchodů.

Popis trasy:
Z chaty Gonella se jde po vrstevnici k ledovci Dome. Po nástupu na ledovec se nejprve schází dolů do jeho poloviny, kde se cesta stočí vlevo nahoru. Stoupá se nahoru prostředkem ledovce, projde se mezi seraky. Cesta smeřuje k úzkému skalnímu žebru Aig. Grisses, které zůstává po levé straně. Ledovec je hodně rozpraskaný a tak se chodí zprava doleva a zdolávají se jednotlivé skoky.

Následně se naše trasa odchyluje od průvodce (Mont Blanc, Ing. Ivo Hejl z roku 1999), který popisuje cestu vlevo do sedla Col de Aig. Grisses a dále po hřebeni. Bohužel ledovec již tak vytál, že do sedla již vedou pouze velmi příkré skály.

My jsme pokračovali dál po ledovci až do konce údolí, kde jsme vytraverzovali do nejvyššího bodu ledovce a byli jsme nuceni zdolat strmý skalní výšvih vysoký cca 10 m na hřebínek oddělující ledovec Dome a Bionnassay Italien. Z hřebínku jsme museli hned slaňovat (cca 25 m), neboť tam bylo misto pouze pro 2 lidi.

Téměř po vrstevnici jsme vystoupali do Col de Bionnassay do výšky cca 3888 m (po pravé straně jsme míjeli Piton des Italiens). Tímto jsme se dostali na hřeben mezi ledovci Bionnassay a Dome. Po tomto hřebeni jsme stoupali až do jihozápadního sedla pod Dome du Gouterem, kde jsme postavili stany.

Shodli jsme se, že toto byl pro nás nejnáročnější úsek cesty, ale nejkrasnější. Nepotkali jsme "ani nohu" a finální cesta po hřebínku, který byl široký 30 cm a na každou stranu 300 metrový padák dolů byl pro nás skutečný adrenalin. Cesta byla težší i o to, že z nedělě na pondělí napadlo cca 30 cm nového sněhu. Vše bylo čistě bílé, ale o to náročnější na prošlapávání.

Červěně je vyznačen zmiňovaný hřebínek

Odměnou za náš výkon pro nás byla i skutečnost, že po příchodu na chatu Gouter (následující den) nás po krátké debatě poznali čeští výletníci a pochopili, že jsme to právě my, kdo minulý den šel po tom šíleném hřebínku a vyprávěli nám, jak z nás byli všichni vykulení a snad všichni si nás fotografovali. Při ubytování pochopil i zaměstnanec chaty Gouter a náš výkon zhodnotil pochvalným přikývnutím.

Doplňující informace:

• Poprvé touto cestou prošla v roce 1890 skupina, v které byl i A. Ratti, který se později stal papežem Piem XI.
• Doporučujeme vyjít co nejdříve, neboť celý den do tohoto údolí praží sluníčko a cesta je o mnoho náročnější.