Tým a jejich komentáře k celé akci

Akce se účastnilo celkem 7 lidí.

Jmenovitě:

Pavel Hrstka
Martin Šustr - šikula
Mojmír Šedý
Zuzana Burgessová
Martin Loučka
Petr Svoboda - mesršmit
Jan Kubíček

Komentáře

Pavel
Hory mám moc rád a každý kopec je pro mě výzva. Mont Blanc byl ale vyjímka a tento kopec mě vůbec, ale vůbec dlouhé roky nelákal. Bylo to díky všemu co jsem slyšel a četl co se zde děje, jaká je to komerce, stovky lidí denně nahoru a dolů mě skutečně nepřitahovali. Ale jednou v hospodě jsem slíbil Zuzce a Martinovi, že to dáme a bylo to na světě:-).
Nyní nelituji, ale je to pouze díky výstupu z Italské strany. A pokud mohu doporučit, tak se vyhněte davům lidí z Gouteru, neboť jsem tam zažil pouze jedno ráno, kdy všichni vycházeli a doopravdy mi to stačilo a to podotýkám, že to bylo skoro po sezóně.
Chtěl bych pochválit i jednotlivé členy týmu, že to zvladli. Mojmíra, že mě svědomitě jistil a ikdyž byl poprvé na horách, tak jsem v něj měl plnou důvěru. Zuzku, že to jako jediná žena s náma chlapama zvládla. Honzu, že nesl první den 60 m lana a ve vrcholový den razil cestu a unesl nepřetržité komentáře k jeho rychlosti výstupu. Šikulu, že podržel v pravou chvíli Martina i mně. Martina, za chladnou hlavu a odvahu, že do toho s námi šel (poprvé na horách). Petra za jeho suprovej humor, neboť díky němu jsme se moc a moc nasmáli.

Mojmír
Moje první velehory a hned přechod Alp na šíř spolu s výstupem na "kopeček"!
Hory mě takto ihned naprosto uchvátily, protože díky krásné přírodě a skvělé partě lidí to byl naprosto super "silný" zážitek. Znechutila mě lehkost výstupu na Mont Blank z francouzské strany. Vždyť cesta na vrchol vypadala, jak kdyby někdo vzal na chatě Gouter sněhovou frézu se šířkou 40 cm a dojel s ní až na vrchol Mont Blanku. Také složení lidí chodících v davech na vrchol a jejich přístup k vysokohorské turistice (lidi v šusťákách a flanelce navázaný na gumicuku) udělal z našeho dosažení vrcholu Mont Blanku pouhou třešničku na dortu italskofrancouzského přechodu. Naopak se mi strašně líbila italská strana, super ledovec, rozervané odlupující se skály, žádný lidi apod. Dále si vážím výkonu všech při celodenní túře z Gonelly do sedla Dome du Gouteru, to co jsme všechno ušli, vylezli, přelezli a slaňili byl vážně masakr. Samozřejmě i já budu děkovat: Pavlovi, že věřil že to zvládnu a vzal mě sebou a že mě naučil s krumpáčem, lanem a průšvíkama; šikulovi za udržení klidu v krizových situacích a za komentáře, které nevyslovil; Martinovi za noc ve stanu ve čtyřech tisících plnou křečí ; Zuzaně za perfektní angličtinu a za obratnost s jakou hovořila se všemi cizinci; Honzovi za to, že nás všechny na Mont Blank doslova vytáhl; Petrovi za poučení a pohodu s jakou to nakonec všechno zvládnul a horám, že nám dovolily.

Honza
Expedice MtBlanc 2005 - aneb tam a zase zpátky Začalo to všechno nevinně, když za mnou přišla Ami (Zuzka), že je ještě místo v expedici na Mt. Blanc. Nic zlého netuše, já, starý důvěřivec, jsem po lehkém zhodnocení svých finančních možností s radostí přijal. Že bych měl ještě přehodnotit své možnosti fyzické a psychické jsem si nepřipouštěl, vždy jsem z důvěryhodných zdrojů věděl, že ve špičce na oficiálně nejvyšší horu Evropy proudí až tři stovky lidí denně. Důvěryhodný zdroj nicméně zapomněl zmínit skutečnost, že ony valící se davy, které mi dodávaly tolik potřebnou sebejistotu proudí z opačné strany "kopce", než budu proudit já! Nemůžu a nechci tady líčit všechny nezapomenutelné zážitky z výpravy, nicméně věz, milý čtenáři, že faktor adrenalinu a napětí byl povětšinou nastaven na mezní hodnotu 10 a místy se přes ní i lehce přehoupával.
Pokud zpětně hodnotím celý průběh onoho jednoho týdne, musím vyzvednout skutečnost, která byla podle mého pro úspěch celé expedice ta nejdůležitější. Mám na mysli skladbu týmu. To, jak každý z jeho členů byl pro celek nějakým způsobem přínosem, jak složení lidí, kteří se před tím všichni ani neznali, dokázalo výborně zafungovat. Když už jsem u toho kolektivního ducha, myslím, že nezávislý pozorovatel by nalezl určité paralely mezi naším pobytem v horském srubu Gonella, kde jsme při čekání na přívětivější počasí strávili tři noci, a momentálně probíhající reality show Vyvolení. I my jsme nakonec sbalili batůžek jednomu spolubydlícímu a poslali ho pryč, i když tam ani tolik nešlo o počet smsek jako spíš o zdraví…
Celá tahle akce byla naprosto jedinečná a díky za to všem jejich účastníkům. Kdybych si z toho všeho nevzal žádné jiné poučení, tak jsem alespoň dokonale pochopil význam slovního obratu "mít pevnou půdu pod nohama".

Zuzka
Je to tak, jak napsal Pavel. Nápad vyšlápnout (to jsem ještě nevěděla, že budu to lano skutečně potřebovat) si nejvyšší horu Evropy vznikl letos na jaře v hospodě, což je ostatně nejlepší místo na takové nápady. Nejprve jsme s Martinem s radostí přijali Pavlův návrh zdolat jako první horu Weissmies (4023m) ve Walliských Alpách, který jsme úspěšně uskutečnili koncem července 2005. Po tomto "výletě", jak jsem si ho já později soukromně nazvala, jsme vyrazili v září zdolávat Mt. Blanc. I já jsem měla trochu obavy z těch davů lidí mířících každý den na tuto horu. Jak milé to však bylo překvapení, když jsme první den a vlastně i druhý, třetí a čtvrtý potkali celkem pět lidí (nepočítám posádku vrtulníku?) a z toho nahoru šel jen jeden Ital. Ten vyrazil vzhůru stejného dne jako my, ale nakonec to také otočil dolů. Že by trudomyslnost?!;-) Na ty davy lidí jsme nakonec přeci jen narazili, ale až na chatě Gouter, při sestupu dolů, což už mně osobně ani tak moc nevadilo. Spíš si o to víc vážím našeho přechodu z Itálie do Francie. Sice nás dobývání Mt. Blancu touto cestou stálo spoustu fyzických i psychických sil, ale rozhodně to stálo za to. Jen těžko se však hledají slova k popsání všech těch pocitů, emocí a zážitků. Kluci díky, byli jste skvělá parta.

Martin L.
Napřed bych chtěl říci, že jsem se k téhle partičce suprových lidí dostal náhodou - přes "mesršmita" (Petr). Mým snem vždy bylo, někdy se podívat na nějaký ten pahorek, který je celý rok pod sněhem. A že to bude hned nejvyšší hora Alp (respektivě její přechod z Italie do Francie), tak to jsem nečekal. Musím přiznat, že výstup byl hodně fyzicky a psychicky náročný. Ale stálo to za to. Fakt nepopsatelný zážitek - nádherná příroda (přesně tak jak píše Mojma) a celá ta atmosféra, adrenalin, ... Je těžké to popsat. Zkrátka to byl masakr od začátku až do konce. Díky všem, s kým jsem to mohl zažít.